A tak tu najednou byl čtvrtek 11. ledna a já odlétala. Ráno jsem si chtěla trochu přispat, jenže se to díky poště nepovedlo. Na letiště se mnou jela mamka, babička a Vráťa. Byli jsme tam asi fakt hodně brzo, protože jsem čekala další hodinu, než se otevřela přepážka pro odbavení mého letu. Do té doby bylo všechno fajn, byla jsem nervózní, ale zároveň jsem tam již chtěla být. Odbavila jsem si zavazadlo a rozloučila se se všema. Všechno ok, než jsem se otočila na mamku, která brečela a já začala taky. Jenže to už jsem se musela uklidnit, protože jsem nechtěla, aby mě cizí lidi viděli brečet. ...
číst dál